25. ledna 2012
Z ostatních charit
I když máme každoročně radost z vybraných peněz, snad ještě větší radost máme z toho, že tolik koledníků přichází do rodin a přináší požehnání.
Letos v naší farnosti už podvanácté proběhla tříkrálová sbírka a opět velmi úspěšně, i když jsme si letos – jako vždy - říkaly, že výtěžek bude rozhodně menší než loni a v okamžiku, když přišla pracovnice z městského úřadu, která dohlíží na rozpečetění pokladniček i ona rezolutně prohlásila, že výtěžek bude rozhodně nižší než loni… A tak jsme se daly do počítání a počítaly, sečítaly jednotlivé pokladničky a s jistotou čekaly na konečný výsledek, který bude samozřejmě nižší než minulý rok…a opět jsme byly velmi mile překvapeny – 125 634,- Kč, tedy o 5 000,- Kč více než loni. A celková částka za všechna místa, kde probíhá tříkrálová sbírka dala dohromady neuvěřitelných 523 901,- Kč.
Wow! Teď by se hodilo říci: „ To jsme ale borci“, ale já si hned v té chvíli vzpomenu na naši každodenní modlitební 15-ti minutovku na charitě, ve které se, mimo jiné, modlíme i za všechny, ke kterým přijdou naši koledníci, na modlitby a požehnání kněží, i na podporu biskupů, kteří sbírku provázejí svými modlitbami.Takže ne my jsme borci, ale BŮH je „borec“, neboť tříkrálová sbírka není jen naše dílo, ale především Jeho dílo, my jsme pouhými nástroji.
I když máme každoročně radost z vybraných peněz, snad ještě větší radost máme z toho, že tolik koledníků přichází do rodin a přináší požehnání, neboť právě toto je na sbírce to nejdůležitější – přinést Krista tam, kam by normálně nepřišel…
Chtěla bych tedy na tomto místě poděkovat všem, kteří se podíleli na sbírce tím, že přinesli sladké i slané dobrůtky, pomohli s přípravou občerstvení a s organizací sbírky, našim kněžím za jejich podporu a především koledníkům za čas a usilí, které věnovali sbírce.
Dana Zelená
O lásce a naději tříkrálové
V letošním roce jsem při tříkrálové sbírce měla ve skupince tři chlapce mladšího školního věku. Chlapce koledování velice bavilo, v každém domě, kde nám otevřeli, krásně přezpívali patřičnou tříkrálovou koledu o putování do Betléma a o přání všeho dobrého a požehnání pro dům. Po cestě se kluci živě zajímali o to, co je to charita a pomoc potřebným a pro koho jsou určeny peníze, které sbírají do pokladniček a co se za ně pořídí či komu budou věnovány.
Lidé na venkově jsou štědří. Darují částku do pokladničky a také podarují malé koledníky nějakou sladkostí nebo ovocem. Stalo se, že v jednom domě paní usoudila, že sladkostí mají děti v tomto období nadbytek a poté, co vhodila peníze do pokladničky, podarovala mincí i každého z koledníků se slovy: „Hoši to je pro vás, něco si kupte.“ A v tom se stalo něco neočekávaného a krásného. Chlapci se otočili a aniž by se domluvili, v okamžiku vhodili každý svoji minci do pokladničky. Pokusila jsem se namítnout, že ty peníze byly určeny pro ně. Nejstarší kluk se na mne podíval krásnýma, bezelstnýma, dětskýma očima, ve kterých bylo také něco dospěle vážného a povídá: „Já nemám nedostatek, ty peníze dávám na charitu.“ A druzí dva přisvědčili. Docela mi to vzalo dech a první co mne napadlo, bylo - díky Bohu za rodiče těchto dětí a jejich výchovu k lásce k bližnímu. Tito kluci určitě nemají nadbytek a luxus materiálního charakteru a jejich rodiče musí denně usilovně pracovat, aby zabezpečili rodinu. Přesto jsou bohatí. Mají tátu a mámu, kteří je milují a kteří se jim plně věnují, mají babičku a dědu, které nevidí jen občas a kteří na ně mají vždy čas. Mají sourozence a kamarády se kterými tráví nejkrásnější část života – svoje dětství, které je plné lásky, kterou jim věnují jejich nejbližší. A tak jsou vlastně velice bohatí, žijí v lásce a učí se lásce k bližnímu, ke svému okolí. A v tom je myslím naše veliká naděje do budoucna.
Hana Petrusová
